Za každým mužem hledejme podporující a silnou ženu. Bez svých půlek by tito slavní muži nedosáhli úspěch a popularitu, jejich krásné ženy byly nejen rádkyněmi, ale i osobami, o které se mohly v náročných časech opřít a díky nim rozvinout svůj potenciál.

Gabriel García Márquez a jeho úžasná Mercedes barche Pardo
Kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez, snad nejslavnější představitel magického realismu, proslul novelami jako Sto roků samoty a Láska v čase cholery.

Nositele Nobelovy ceny za literaturu vedly k slavné spisovatelské kariéře hned dvě ženy – první byla jeho babička Doña Tranquilina Iguarán Cotes, která mu vyprávěla fantastické příběhy o duších a znameních.

Obdivoval její vypravěčský talent, který rozdmýchal jeho vášeň a lásku k příběhem a literatuře. Druhou ženou byla jeho manželka Mercedes, kterou potkal už v dětství – jako 14 letý požádal svou 9 roční Mercedes o ruku.

O pár let odešel pracovat do Evropy jako zahraniční korespondent, a Mercedes jako milující partnerka na něj čekala. Vzali se v roce 1958.

Přestože studoval kvůli otci právo, jeho vášní bylo psaní. Chtěl vytvářet příběhy podobné Babiččina vyprávění, v nichž by byly fantastické a nereálné prvky součástí běžného života.

Netrvalo dlouho a začal pracovat na knize Sto roků samoty. Aby se psaní mohl věnovat naplno, prodal auto aby měla rodina z čeho žít. 18 měsíců trvalo, než dokončil rukopis – a ten by nezvládl dotáhnout do konce nebýt jeho Mercedes.

Manželka byla v té době živitelka rodiny, svého milovaného Gabi v psaní podporovala, častokrát však prosila obchodníků o potraviny na dluh.

Aby měl její Gabi peníze na zaslání rukopisu nakladatelstvím, popredávala své osobní věci. Zanedlouho se novela stala bestsellerem, a Márquez celosvětovou senzací.

Salvador Dalí a jeho múza Gala
Surrealistického malíře Salvadora Dalího netřeba představovat. Byl zosobněním surrealismu, excentrik na hranici mezi šílenstvím a genialitou. Než poznal Galu, byl úzkostným a bázlivým panicem. Podle vlastních slov se stal umělcem až tehdy, když do jeho života vstoupila múza Gala.

Gala však nebyla novickou ve světě umělců a surrealistů – pár let žila v manželství s básníkem Paul Éluard, a sexuální žila se stejně slavnými poètu Andrém Breton a Maxem Ernstem.

Navzdory její silnému libidu vstoupila do manželství se Salvadorem, a stala se jeho múzou, modelem, manažerkou a personální asistentkou.

Organizovala jeho výstavy a sháněla klientů. Gala byla ztělesněním múzy a Bohemka; nebyla stvořená na život obyčejné manželky a matky. Přestože své jediné dítě (z manželství s Eluard) zanedbávala, partnerství se Salvadorem zvládala dokonale.

Excentrický a sobecký Salvador dokonce podepisoval díla svým i jejím jménem (Salvador-Gala Dalí) – „Je to zejména tvá krev, Gala, se kterou maluji své obrazy“.

Gala byla jediná žena, se kterou Salvador dokázal sexuálně žít a překonat svou fobii ze ženských genitálií. Silné libido své ženy zvládal s klidem – Gala měla ve své sexualitě volnost, zatímco Salvador liboval masturbaci a voyerizmus.

Jejich partnerství nepředstavovalo typicky stereotypní soužití, jaké společnost očekává, ale i tak se zbožňovali a milovali.

Salvador po smrti své Galy psychicky upadal a zanevřel na život. Bez ní nedokázal existovat. „Miluji Galu více než moji matku, otce, více než Picassa a všechny peníze,“ prohlašoval.

Lev Nikolajevič Tolstoj a jeho věrná Sofia
Geniální autor skvostů jako Anna Karenina a Vojna a mír požádal Sofii o ruku prostřednictvím listu – o týden se vzali. Sice žádná romantika, zato Sofia plnila povinnosti ženy přímo dokonale.

Lev Nikolajevič byl génius, ale jak dobře víme, s takovými je někdy náročné žít. Myslitel zpochybňoval funkci státu a majetku, byl velkým odpůrcem násilí a naopak zastáncem spirituálního anarchismu.

Jeho existenciální myšlenky nenechají ještě dodnes mnohým spát. Svou ženu Sofii vyděsil hned na začátku manželství svými deníky, v nichž popisuje sexuální nespoutanost.